Noc na dnešek se zapíše k mým nejšílenějším zážitkům dosavadního života. Vezmu to pěkně popořadě. Takže moji rodiče odjeli do Brna na třídenní školení, brácha zmizel hned po jejich odjezdu, takže hlídaní domu zbylo na mě. Zavolala jsem Katrin (jedna dost blízká osoba) ať nakluše. Ona že u mě teda i přespí. Den přeskočím :D No večer tak kolem té desáté jsme rozhodly že kouknem třeba na Věřte-nevěřte. Tak jsme koukali, koukali až nám došlo že je něco málo po dvanácté. Samozřejmě jsme byly vyklepaní z pravdivých příběhů. No jako by toho nebylo málo začala bouřka, ale šílená bouřka. Díky bohu jsem barák zamknula už v devět, takže lítat s klíčem nebylo potřeba. Tak jsme se teda nějak doplazili do postele ale usnout, to ani náhodou nešlo.

 Ahoj, ahoj opět bych se s vámi ráda podělila o můj dnešní den. Takže bez prdele nejlepší středa v mém dosavadní životě, no vážně. Můžete jen hádat s kým jsem opět byla, no jasný že R. Chci to napsat ve zkratce, takže: Dnes bylo hrozný horko takže jsem ven šla v šatech a v žabkách, to jsem samozřejmě netušila že blázen R. se chystá na louku (tentokrát na jinou než chodíváme). No takže šlo se mi opravdu dobře, ještě aby toho nebylo málo tak jedna louka přes kterou jsme šli nebyla posekaná, takže tam byla tráva větší jak já (no to jsem si myslela že už mě s ním nic nepřekvapí). No tak nakonec jsme došli na posekanou louku a sedli si na deku, jako obvykle se otevřelo pivko :D Naneštěstí mě za chvíli začalo prohánět po celý louce takový obrovský hovado co většinou bývá u koní. R. se jen chlamal a pozoroval mě, no gentleman fakt. Tak je jasné že hovado mě nenahánělo dlouho, potom po mě pro změnu lezl takový velice divný brouk. A tak jsme si zas povídali, povídali a tak dále..

No při cestě zpátky nás přepadl hrozný chcanec, během chvilky se na loukách udělaly slušné rybníčky no a nebyly bychom to my kdybychom se tam navzájem nevymáchali. Když jsme došli na hlavní cestu už nepršelo takže venku se to hemžilo lidmi, čuměli na nás jak na dva svaté (někdy si myslím že se my dva nápaditě podobáme večerníčku Pat a Mat). Úžasný den, ale všechno krásné jednou končí (ale o tom budu psát v dalším článku)...

PS: Podívejte lidi, ráda bych se vás zeptala co byste chtěli tady na blogu vidět, časti píšu o mých dnech a nevím jak vás to baví číst. Takže co byste tady chtěli vidět ? Před rokem když jsem měla blog tak jsem tam hodně přidávala povídku, kterou jsem psala. Takže opravdu poraďte, co byste rádi ? 

Jóó jednou ve dvanáct přijdu domů, podruhé ve dvanáct dům opouštím. Miluju tyhle Hurá Akce, vážně jsem cvok. No ale co by člověk neudělal pro své blízké že ? Další "příběh" do rubriky Written life.

Včerejší třiadvacátá hodina byla pro mě opravdu náročná... Ležím si tak v posteli a chystám se spát, když mi najednou dojde SMSka. Psal mi kámoš (ten z minulého článku, říkejme mu R.) že mě chce vidět. Samozřejmě pyžamo letělo do kouta, já se hned převlíkla, upravila a čekala jsem až mě R. prozvoní. Je jasné že z domu jsem musela zmizet tajně a nepozorovaně. Jediné co se nabízelo bylo okno, naštěstí mám okna asi metr a půl nad zemí, takže to nebyl žádný problém. Ovšem nebyla bych to já abych se nepřizabila hned na začátku, lezu si tak z toho okna a nejednou jéb na zem. R. mě jaksi nestíhal chytat, no díky mému skvělému držkopádu, nápaditě podobajícímu se nevyvedené scénce z Jamese Bonda, se R. smál jak blázen půl hodiny.  Byla jsem samozřejmě ráda že se směje, není nic hezčího.

Obešly jsem spolu snad dvakrát celou vesnici a nakonec jsem zakempili na místě, kde jsme spolu byly před týdnem (viz. článek: Propiskou pivo neotevřeš). Opět kolem nás bečely ovce a frkali koně. A tak jsme si povídali, povídali a povídali. Nakonec jsme zakotvili u R. doma kde jsem taky přespala, no o půl osmé ráno mi došlo, že já vlastně musím do škol. Úspěšně jsem se vrátila domů, nalila do sebe kýbl kafe a letěla do školy. Dnešní den ve škole probíhal skvěle, když vezmu že jsem spala tak dvě hoďky. A víte co ? Dneska chci zase takovou nějakou akci. I'm not crazy, really !! :D

PS: Aby bylo jasno tak R. má 24 let... Když se vrátím ke včerejšímu článku (ŽIVOT facky dává /děkuji za komentáře/). Opravdu to připomíná trapný článek z Bravička, ale bohužel je to skutečnost. Myslím si že r. se z toho tak nějak pomalu dostává. Samozřejmě já jsem tu pro něj ve dne v noci a on to ví :) 

Kurvaaa, lidi nevěřily byste mi jak já jsem nasraná. Všechno to jde do hajzlu, já jsem OK ale můj dobrý přítel dostal od života facku . Lidi jsou takový svině že to už překračuje veškerý hranice normálnosti.

Včera jsem tak koukala z okna, bylo tak kolem deváté večer a požehnaně pršelo (pomalu jsem se chystala jít pomáhat dědovy vyklízet sklep). Takže čučela jsem do deště a najednou mi pod oknem stojí kámoš, celý mokrý. No šok to pro mě byl, vidět ho stát na dešti v takovém stavu. Po chvíli už samozřejmě seděl u mě v pokoji s čajem v ruce. Musím říct  že mi teda naháněl docela strach (ne tak že bych se snad bála že mi něco udělá, ale nebyl to on, určitě chápete jak to myslím).

Opakuji že lidi jsou svině, nehorázně velký, bezcitný svině. Obzvlášť jedna nejmenovaná jednadvacetiletá křepelice (ta holka se mi nelíbila už od začátku, proto křepelice. Ani nevím jak jsem na taký název přišla). Takový holky/svině jako je ona by měli postavit do řady a po jedné postřílet. Vezmu to ve zkratce: Křepelice chodila s kámošem cca tři měsíce, no a včera mu oznámila toto "Sorry ale já s tebou nebudu, důvod proč jsem se s tebou ty měsíce tahala byl ten že jsem prohrála sázku. Já bych si nikdy o někoho jako jsi ty neopřela ani kolo..." atd. atd. Samozřejmě při ní byly ty její úžasné kamarádky, krávy jedny zasrané. Samozřejmě že se všechny začaly smát a šli.

Kamaráda to srazilo na úplný dno, a mě s ním. Znám ho prakticky celý život a tohle si nezaslouží. Já ty krávy někde potkat tak asi budu vraždit. Není to přeci normální takhle zametat s lidskými city, takhle s ním vyjebat. Není možné !!!!!

/Omlouvám se za tyto kecy ale já to musela někam napsat, chtěla bych opět slyšet váš názor a vlastně všechno. Omlouvám se za neslušné výrazy ale jinak to prostě teď nejde/