Popůlnoční aktivity: Zadem zdrhni z baráku

Noc na dnešek se zapíše k mým nejšílenějším zážitkům dosavadního života. Vezmu to pěkně popořadě. Takže moji rodiče odjeli do Brna na třídenní školení, brácha zmizel hned po jejich odjezdu, takže hlídaní domu zbylo na mě. Zavolala jsem Katrin (jedna dost blízká osoba) ať nakluše. Ona že u mě teda i přespí. Den přeskočím :D No večer tak kolem té desáté jsme rozhodly že kouknem třeba na Věřte-nevěřte. Tak jsme koukali, koukali až nám došlo že je něco málo po dvanácté. Samozřejmě jsme byly vyklepaní z pravdivých příběhů. No jako by toho nebylo málo začala bouřka, ale šílená bouřka. Díky bohu jsem barák zamknula už v devět, takže lítat s klíčem nebylo potřeba. Tak jsme se teda nějak doplazili do postele ale usnout, to ani náhodou nešlo.

Asi za dvacet minut se začalo ozývat hrozný bouchání na vchodové dveře, samozřejmě pes začal raplovat, štěkal na vrchní dveře jako pominutej. No já s Katrin jsme byly samozřejmě úplně vyplašený co se jako děje. Po chvilce to přestalo, ale já toho už měla dost zvedla sem mobil a zavolala mého drahého R. Ten to asi půl hodiny nebral, nakonec se mi ozval že co ho budím. Seznámila jsem ho se situací tady v baráku. Neměl chudák na výběr, musel se vykopat z postele a přijít. No problém byl že když R. zazvonil, tak jsme netušily jestli je to on, nebo nějaký další paranormální jevy. No nakonec Katrin vykoukla z okna a byl to R. Hodila jsem mu klíče aby si odemknul, protože jít mu otvírat dolů, přes celý barák, kolem dveří od sklepa, to jsem fakt nechtěla riskovat :D

R. úspěšně dorazil za námi. Nakonec jsme si všichni tři ustlali na zemi, pěkně všichni vedle sebe. Chudák R. z jedné strany na něj nalepená já, z druhé Katrin :D Když už se nám podařilo úspěšně usnout, tak zase někdo začal bušit na dveře. Nebyl to žádný paranormální jev, ale partička ožralích Romů, hulákali že prý tady bydlí, no byly jsme nadšení. R. v roli statečného muže, vykouknul z okna a Romům oznámil že jestli nevypadnou zavolá policii. No ti mu začali nadávat a házeli po něm svoje boty (no psycho) :D Katrin nakonec podala mobil ať R. zavolá na policajty. Vypadalo to nějak takhle:

"Hej R. já už toho mám plnou prdel zavolej jim a řekni že nás tu okupují Romové"

"Jo a zjebou že si z nech dělám prdel ne"

"Tak jim řekni něco jinýho, ale dělej než po nás ti blázni začnou házet květináče"

Nakonec všechno dobře dopadlo, policie přijela, ti blázni dole ale pořád všechny přesvědčovali že tady bydlí a že my jsme se jim vloupali do baráku.

No tak doufám že dnešní noc s Katrin přečkáme v klidu, no ale pro jistotu s námi bude i R. jeden totiž nikdy neví co se stane.