Horší jak turecká telenovela

Jóó jednou ve dvanáct přijdu domů, podruhé ve dvanáct dům opouštím. Miluju tyhle Hurá Akce, vážně jsem cvok. No ale co by člověk neudělal pro své blízké že ? Další "příběh" do rubriky Written life.

Včerejší třiadvacátá hodina byla pro mě opravdu náročná... Ležím si tak v posteli a chystám se spát, když mi najednou dojde SMSka. Psal mi kámoš (ten z minulého článku, říkejme mu R.) že mě chce vidět. Samozřejmě pyžamo letělo do kouta, já se hned převlíkla, upravila a čekala jsem až mě R. prozvoní. Je jasné že z domu jsem musela zmizet tajně a nepozorovaně. Jediné co se nabízelo bylo okno, naštěstí mám okna asi metr a půl nad zemí, takže to nebyl žádný problém. Ovšem nebyla bych to já abych se nepřizabila hned na začátku, lezu si tak z toho okna a nejednou jéb na zem. R. mě jaksi nestíhal chytat, no díky mému skvělému držkopádu, nápaditě podobajícímu se nevyvedené scénce z Jamese Bonda, se R. smál jak blázen půl hodiny.  Byla jsem samozřejmě ráda že se směje, není nic hezčího.

Obešly jsem spolu snad dvakrát celou vesnici a nakonec jsem zakempili na místě, kde jsme spolu byly před týdnem (viz. článek: Propiskou pivo neotevřeš). Opět kolem nás bečely ovce a frkali koně. A tak jsme si povídali, povídali a povídali. Nakonec jsme zakotvili u R. doma kde jsem taky přespala, no o půl osmé ráno mi došlo, že já vlastně musím do škol. Úspěšně jsem se vrátila domů, nalila do sebe kýbl kafe a letěla do školy. Dnešní den ve škole probíhal skvěle, když vezmu že jsem spala tak dvě hoďky. A víte co ? Dneska chci zase takovou nějakou akci. I'm not crazy, really !! :D

PS: Aby bylo jasno tak R. má 24 let... Když se vrátím ke včerejšímu článku (ŽIVOT facky dává /děkuji za komentáře/). Opravdu to připomíná trapný článek z Bravička, ale bohužel je to skutečnost. Myslím si že r. se z toho tak nějak pomalu dostává. Samozřejmě já jsem tu pro něj ve dne v noci a on to ví :)