V posteli sedím, do blba hledím

 Ano vím, v poslední době jsem blog hodně zanedbala, je to jen proto že já se pořád ne a ne vyléčit. Povídku samozřejmě stále píšu :) Nového není nic, stále žiju, R. také.

No ale musím vám říct že v poslední hodinách je mi tak nějak divně M. se mi svěřil s něčím co mě hodně zasáhlo i když se mě to vůbec netýká. Je to jeho příběh, smutný příběh (samozřejmě je v tom ženská) a já mu nemůžu pomoct, to je na tom nejhorší. Nebudu tady vypisovat ten příběh. Zaprvé by to nebylo fér vůči osobám, kterých se to týká a zadruhé bych já opět lítala někde v zemi-nezemi. To co mi M. řekl mě totálně dostalo do kolen, přemýšlela jsem na tím, jak mu pomoct v noci jsem nespala ale nic jsem nevymyslela, bohužel a mrzí mě to.