Ojoj, já vím, já vím měla jsem první kapitolu přidat v neděli a bohužel mi do toho vlezli dvě věci (které mi mimochodem zabrali celý den). No ráno v sedm ke mně přiletěla babička ať jí pomůžu vyklidit kůlnu. Během úklidu se na zahradě objevil R. a slavnostně mi oznámil ať se v jednu odpoledne dostavím k němu. U R. jsem byla až do dvanácti večer (konala se párty /vůbec nevím proč/ a sešli jsme se taková skupinka šesti lidí) No to zas byla párty teda.

No takže to bylo obhájení neděle a teď pondělí :D To jsem byla dopoledne ve škole a hned potom jsem jela nakupovat a večer se mi nic sepisovat nechtělo :D omlouvám se moc, moc :)

Tak a teď k povídce, myslím že nějaký shrnutí psát nemusím prostě jména jsou následující: Radek, Michal, Katrin, Ivi, Vilém a Pavel (jména jsem nevymýšlela je to tak, jak to je ve skutečnosti). No prostě skupina lidí co jezdí na chatu, no však uvidíte. Dnes něco napíšu a hodím to tady :) 

Nazdar lidi. Po dlouhém a velice namáhavém přemýšlení jsem došla k závěru že povídka bude za života. Nebude to nic lékařského a myslím že ani žádný slaďák. Prostě dalo by se to definovat slovy: rasta, chata, tráva, chlast  :D Všechno co budu psát je opravdu podle života, prstě převážně vlastní zážitky. No tak hlavně počítejte s tím že to nebude slušné :D

Povídce jsem dala název:  ONE LOVE, nevím proč zrovna takový název. No každopádně myslím že to bude docela vtipné (tedy já když si vzpomenu na nějaký zážitky tak se i teď směju půl hodiny).

První kapitolu/díl budu psát asi dnes večer (ještě nevím), možná se to tady zítra objeví. Tak a teď valím ven udit makrely, takže se mějte

Tak teda fajn, budu psát povídku, ovšem má to jeden velký nepřehlédnutelný háček: O čem bych měla podle vás psát ? (Osobně si myslím že píšu dobře, ale musíte posoudit vy) většinou když jsem psala, tak inspirace byla ze života . Opravdu mi prosím do komentu napište co byste rádi četli. Pokud možno tak i jaký jména by se vám v povídce líbily (české, anglické).

Takže uvidím co napíšete a podle toho se budu řídit, a pokud bych měla psát zase podle života tak to asi nebude nic slušného :D :D 

 Ahoj, ahoj opět bych se s vámi ráda podělila o můj dnešní den. Takže bez prdele nejlepší středa v mém dosavadní životě, no vážně. Můžete jen hádat s kým jsem opět byla, no jasný že R. Chci to napsat ve zkratce, takže: Dnes bylo hrozný horko takže jsem ven šla v šatech a v žabkách, to jsem samozřejmě netušila že blázen R. se chystá na louku (tentokrát na jinou než chodíváme). No takže šlo se mi opravdu dobře, ještě aby toho nebylo málo tak jedna louka přes kterou jsme šli nebyla posekaná, takže tam byla tráva větší jak já (no to jsem si myslela že už mě s ním nic nepřekvapí). No tak nakonec jsme došli na posekanou louku a sedli si na deku, jako obvykle se otevřelo pivko :D Naneštěstí mě za chvíli začalo prohánět po celý louce takový obrovský hovado co většinou bývá u koní. R. se jen chlamal a pozoroval mě, no gentleman fakt. Tak je jasné že hovado mě nenahánělo dlouho, potom po mě pro změnu lezl takový velice divný brouk. A tak jsme si zas povídali, povídali a tak dále..

No při cestě zpátky nás přepadl hrozný chcanec, během chvilky se na loukách udělaly slušné rybníčky no a nebyly bychom to my kdybychom se tam navzájem nevymáchali. Když jsme došli na hlavní cestu už nepršelo takže venku se to hemžilo lidmi, čuměli na nás jak na dva svaté (někdy si myslím že se my dva nápaditě podobáme večerníčku Pat a Mat). Úžasný den, ale všechno krásné jednou končí (ale o tom budu psát v dalším článku)...

PS: Podívejte lidi, ráda bych se vás zeptala co byste chtěli tady na blogu vidět, časti píšu o mých dnech a nevím jak vás to baví číst. Takže co byste tady chtěli vidět ? Před rokem když jsem měla blog tak jsem tam hodně přidávala povídku, kterou jsem psala. Takže opravdu poraďte, co byste rádi ? 

Jóó jednou ve dvanáct přijdu domů, podruhé ve dvanáct dům opouštím. Miluju tyhle Hurá Akce, vážně jsem cvok. No ale co by člověk neudělal pro své blízké že ? Další "příběh" do rubriky Written life.

Včerejší třiadvacátá hodina byla pro mě opravdu náročná... Ležím si tak v posteli a chystám se spát, když mi najednou dojde SMSka. Psal mi kámoš (ten z minulého článku, říkejme mu R.) že mě chce vidět. Samozřejmě pyžamo letělo do kouta, já se hned převlíkla, upravila a čekala jsem až mě R. prozvoní. Je jasné že z domu jsem musela zmizet tajně a nepozorovaně. Jediné co se nabízelo bylo okno, naštěstí mám okna asi metr a půl nad zemí, takže to nebyl žádný problém. Ovšem nebyla bych to já abych se nepřizabila hned na začátku, lezu si tak z toho okna a nejednou jéb na zem. R. mě jaksi nestíhal chytat, no díky mému skvělému držkopádu, nápaditě podobajícímu se nevyvedené scénce z Jamese Bonda, se R. smál jak blázen půl hodiny.  Byla jsem samozřejmě ráda že se směje, není nic hezčího.

Obešly jsem spolu snad dvakrát celou vesnici a nakonec jsem zakempili na místě, kde jsme spolu byly před týdnem (viz. článek: Propiskou pivo neotevřeš). Opět kolem nás bečely ovce a frkali koně. A tak jsme si povídali, povídali a povídali. Nakonec jsme zakotvili u R. doma kde jsem taky přespala, no o půl osmé ráno mi došlo, že já vlastně musím do škol. Úspěšně jsem se vrátila domů, nalila do sebe kýbl kafe a letěla do školy. Dnešní den ve škole probíhal skvěle, když vezmu že jsem spala tak dvě hoďky. A víte co ? Dneska chci zase takovou nějakou akci. I'm not crazy, really !! :D

PS: Aby bylo jasno tak R. má 24 let... Když se vrátím ke včerejšímu článku (ŽIVOT facky dává /děkuji za komentáře/). Opravdu to připomíná trapný článek z Bravička, ale bohužel je to skutečnost. Myslím si že r. se z toho tak nějak pomalu dostává. Samozřejmě já jsem tu pro něj ve dne v noci a on to ví :) 

Kurvaaa, lidi nevěřily byste mi jak já jsem nasraná. Všechno to jde do hajzlu, já jsem OK ale můj dobrý přítel dostal od života facku . Lidi jsou takový svině že to už překračuje veškerý hranice normálnosti.

Včera jsem tak koukala z okna, bylo tak kolem deváté večer a požehnaně pršelo (pomalu jsem se chystala jít pomáhat dědovy vyklízet sklep). Takže čučela jsem do deště a najednou mi pod oknem stojí kámoš, celý mokrý. No šok to pro mě byl, vidět ho stát na dešti v takovém stavu. Po chvíli už samozřejmě seděl u mě v pokoji s čajem v ruce. Musím říct  že mi teda naháněl docela strach (ne tak že bych se snad bála že mi něco udělá, ale nebyl to on, určitě chápete jak to myslím).

Opakuji že lidi jsou svině, nehorázně velký, bezcitný svině. Obzvlášť jedna nejmenovaná jednadvacetiletá křepelice (ta holka se mi nelíbila už od začátku, proto křepelice. Ani nevím jak jsem na taký název přišla). Takový holky/svině jako je ona by měli postavit do řady a po jedné postřílet. Vezmu to ve zkratce: Křepelice chodila s kámošem cca tři měsíce, no a včera mu oznámila toto "Sorry ale já s tebou nebudu, důvod proč jsem se s tebou ty měsíce tahala byl ten že jsem prohrála sázku. Já bych si nikdy o někoho jako jsi ty neopřela ani kolo..." atd. atd. Samozřejmě při ní byly ty její úžasné kamarádky, krávy jedny zasrané. Samozřejmě že se všechny začaly smát a šli.

Kamaráda to srazilo na úplný dno, a mě s ním. Znám ho prakticky celý život a tohle si nezaslouží. Já ty krávy někde potkat tak asi budu vraždit. Není to přeci normální takhle zametat s lidskými city, takhle s ním vyjebat. Není možné !!!!!

/Omlouvám se za tyto kecy ale já to musela někam napsat, chtěla bych opět slyšet váš názor a vlastně všechno. Omlouvám se za neslušné výrazy ale jinak to prostě teď nejde/

 S touhle písničkou mě spojuje okruh krásných událostí a vzpomínek. Opět bych chtěla vědět jaký máte názor 

PS: opět děkuji všem za komentáře :) opravdu mě to vždycky hódně potěší :)

 ....aneb nejlepší sobotní večer. Upozorňuji že tento článek nemusíte číst, píšu to jen tak abych uchovala vzpomínky. Pokud byste i přesto chtěli číst dál klidně můžete.

 Čabas lidi :) dnes tady hodím jen další písničku a chtěla bych i tentokrát slyšet váš názor. Podle mě je opět dokonalá :D úžasná, včera jsem jí poslouchala celý večer. Myslím si že tohle dokáže nakopnout snad každého.

Ahojte, opět musím první poděkovat za komentáře :) jsem ráda že se blog někomu líbí. ... Dnes se mi opět potvrdila moje myšlenka že člověku může být 25-30 ale myšlení má tak na 14-15 a naopak. Opravdu jen zírám na to jak jsou lidi v mém okolí primitivní.

Pěkný večer, chtěla bych "slyšet" váš názor na tuhle písničku. už asi hodinu se tady dohaduji s kámošem. Shodneme se jen v tom že je to "jako někde na Spartakiádu" Na mě písnička působí hodně dobře, optimisticky, je taková veselá, no prostě hóódně dobrá. Samozřejmě je jisté že názory mohou být odlišné, né každému se tenhle styl hudby líbí :)

V první řadě bych  chtěla moc, moc poděkovat všem co mi k předešlému článku hodili koment. Opravdu mě to potěšilo a doufám že to tak nějak bude pokračovat. Také děkuji za přivítání...

"Jsou přeci dospělí." Řekla mamka a i s taťkou odjela na pětidenní setkání do Vídně. Takže dům mám v moci já s bráchou. Tvrzení že jsme dospělý a rozumní mě velice rozesmálo. Brácha samozřejmě za půl hodiny zmizel, takže jsem byla nucena pozvat si do domu společnost. Nevím proč ale mojí dost dobří kámoši mají většinou přes 20.

Všichni tři dorazily zároveň, vážně nevím jak to dělají.  Bohužel je cestou přepadl chcanec nečekanec, takže na chodbě způsobili řádnou povodeň...

Dnes tady ještě, pokud budu stíhat, hodím nějaký článek, tak doufám že bude alespoň malý úspěch :)

Trošku sobecký nadpis, ale jak jinak... Rozhodla jsem se že si "znovu" rozjedu web. Jmenuji se sheep, DRUNK SHEEP, nejsem nějak zajímavá ani nemám zajímavé koníčky. Mám své vlastní názory (které bych s vámi chtěla sdílet). Mé názory mi nikdo nevezme ani kdyby chtěl sebevíc, nemám potřebu jít s davem. Já jsem já tak proč toho nevyužít ? Abych předešla zbytečným otázkám takže: poslouchám Reggae (Samozřejmě kdybych měla pořád poslouchat jen Reggae tak zaručeně zcvoknu, takže občas to proseknu úžasnou skupinou Nickelback), ano občas kouřím trávu (hodně lidí se mě na tohle ptá když se dozví jaký styl hudby poslouchám),nezajímají mě všelijaké drby a nesnáším primitivní lidi. Popravdě jsem hodně tvrdohlavá, stojím si za svým i když vím že to je největší ptákovina na světě, na druhou stranu umím si přiznat chybu. No a na závěr: Byla bych ráda, kdyby se mi tady ten blog trošku rozjel, chtěla bych mít nějaké stálé návštěvníky ať vím že nepíšu jen tak pro srandu králíkům.